Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovensko

Slovenská republika
Vlajka Slovenska
vlajka
Znak Slovenska
znak
Hymna: Nad Tatrou sa blýska
geografie

Poloha Slovenska

Hlavní město: Bratislava
Rozloha: 49 035 km² (126. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Gerlachovský štít (2 655 m n. m.)
Časové pásmo: +1
obyvatelstvo
Počet obyvatel: 5 396 168 (109. na světě, červenec 2007)
Hustota zalidnění: 103 ob. / km² (89. na světě)
HDI: 0,863 (vysoký) (2004)
Jazyk: slovenština, regionálně maďarština, rusínština, čeština
Národnostní složení: Slováci (85,8%), Maďaři (9,7%), Romové (1,7%) Rusíni, Češi
Náboženství: Katolíci (60,3 %), Protestanti (7,9%)
státní útvar
Státní zřízení: republika
Vznik: 1. ledna 1993 (rozdělením Československa)
Prezident: Ivan Gašparovič
Premiér: Robert Fico
Měna: Euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP): 19 654 USD (42. na světě, 2006)
mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 703 SVK SK
MPZ: SK
Telefonní předvolba: +421
Národní TLD: .sk

Slovensko (celým jménem Slovenská republika) je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Slovensko hraničí s Českem (252 km) a Rakouskem (91 km) na západě, s Maďarskem (677 km) na jihu, s Ukrajinou (97 km) na východě a s Polskem (444 km) na severu. Slovensko je členskou zemí Evropské unie, NATO a OSN.

Ačkoliv Slovensko má svou kulturou, obyvatelstvem a jazykem velmi blízko k Česku, dějiny této země se neshodují s českými. Na rozdíl od Česka, Slověni (pozdější Slováci) nevytvořili po rozpadu Velké Moravy svébytný státní útvar. Od zač. 10. století až do roku 1918 bylo toto území součástí Uherského království, v němž vládnoucí vrstvu tvořili Maďaři, popř. pomaďarštění Slované (Slováci, Chorvati) a Románi (Rumuni, Valaši, Sikelové). Slovenština a maďarština se vzájemně značně ovlivnily. V 19. století zde začalo, podobně jako v jiných zemích Evropy, národní obrození, v jehož průběhu se mezi slovenskou a českou inteligencí v jistém křídle prosadil názor o „dvou větvích jednoho národa“. To nakonec vyústilo ve společný boj za samostatnost a vytvoření Československa, které přes různé peripetie vydrželo až do konce roku 1992. Od 1. ledna 1993 mají Slováci poprvé v dějinách (nepočítaje mezinárodně uznanou Slovenskou republiku, tzv. Slovenský štát za druhé světové války) svůj plně samostatný stát.

Obsah

[skrýt]

 Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Slovenska.

Prvním "státním útvarem" na území Slovenska bylo Vanniovo království, jehož byla větší část území státu několik let v 1. století součástí. Slovanské osídlení se objevilo přibližně od 5. století. Od roku 568 země sousedila a byla i pod nadvládou nomádských Avarů a v 7. století se stala součástí Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký porazil Avary a Slované s již rozpadlými kmenovými vztahy, vytvořili samostatné Moravské a Nitranské knížectví, po roce 833 následovala integrace obou knížectví do celku Velké Moravy, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Po zániku říše okolo roku 907 (po bitvě u Bratislavy) Slovensko postupně obsadili Maďaři na téměř tisíc let.

Až do roku 1918 bylo Slovensko součástí Uherského království (Horní Uhry) ve kterém do začátku 12. století bylo součástí Nitransko. Po bitvě u Moháče, roku 1526 nastoupil Ferdinanda I. Habsburského na uherský trůn a Slovensko se stalo součástí Habsburské monarchie. Po osmanské expanzi na území bývalého Uherska v 16. a 17. století se území země dočasně zredukovalo prakticky jen na hornatou část Slovenska - dnešní rakouskou spolkovou zemi Hradsko - Burgenland a západní Maďarsko) ( Královské Uhersko). Tím se Slovensko stalo jádrem Královského Uherska. Bratislava se stala hlavním (15361784, 1848) i korunovačním městem(15631830) ale také sídlem sněmu Královského Uherska (1542–1848). Trnava se pak následně stala sídlem ostřihomského arcibiskupa, čili centrálním městem uherské římskokatolické církve.

Slovenská mince z let 1939-1944 s Jozefem Tisem

Za revoluce v letech 18481849 se Slováci přidali na stranu Rakušanů, aby se oddělili od Uherska a stali se samostatnou částí Rakouské monarchie. To se jim však nepodařilo. Nejhoršímu tlaku maďarizace čelili Slováci po rakousko-uherském vyrovnaní v letech 1867-1918, kdy Uhersko získalo větší podíl na rozhodování i nad územím Slovenska.

Mezi lety 19181939 se Slovensko s téměř dnešním vytyčením hranic stalo jako samosprávná Slovenská krajina součástí nově vzniklé Československé republiky a vymanilo se tak z vlivu Budapešti. V dobách druhé světové války (19391945) získalo Slovensko formální samostatnost (Slovenský štát, oficiálně Slovenská republika), fakticky však bylo satelitem nacistického Německa. V roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání (SNP) proti fašistickému režimu.

Roku 1945 se země navrátila k Československu, které se v roce 1948 změnilo v socialistický stát. Snaha o federaci vedla k vytvoření asymetrického modelu institucí například samostatného slovenského sněmu a vlády. Po komunistickém převratu roku 1948 byly všechny otázky řešené na půdě komunistické strany. Ze západní poloviny země byl zároveň zahájen masivní plán industrializace Slovenska. Od 1. ledna 1969 na základě zákona o česko-slovenské federaci byla ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR. Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci Československa a ze Slovenska se začaly ozývat hlasy pro větší autonomii, ba i samostatnost.

Z jara 1990 došlo v politickém názvu Československa nejprve k nahrazení přívlastku „socialistická“ atributem „federativní“ (ČSFR), o necelý měsíc později přijat jazykově i věcně nepříliš vhodný název Česká a Slovenská federativní republika (spor o název se jmenoval Pomlčková válka). K 1. lednu 1993 přestává Česká a Slovenská federativní republika existovat a Slovensko (polit. název Slovenská republika) i Česko (polit. název Česká republika) se stávají novými samostatnými státy.

25. července 1997 došlo k úpravě česko-slovenské státní hranice, v jejímž rámci Slovensko výměnou za slovenskou část osady Sidonie a pozemky ležící na pravém (západním) břehu řeky Moravy a severně od Sudoměřického potoka, získalo původně moravskou osadu U Sabotů, jakož i moravské pozemky ležící na levém (východním) břehu řeky Moravy a některé moravské pozemky jižně od Sudoměřického potoka.

Dne 29. března 2004 se Slovensko stává členem Severoatlantické aliance a dne 1. května 2004 spolu s Českem také členem Evropské unie.

 Geografie

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Slovenska.

Slovensko jako země spojuje několik geografických typů. Na jihu nížinná krajina přechází v pahorkatinu a vrchovinu a na severním okraji pak až ve velehory s četnými dolinami. Většina území Slovenska je však mírně zvlněná až kopcovitá (například východ země).

 Vodstvo

Řeky na Slovensku většinou pramení a jsou málo vodnaté. Všechny řeky jsou nejvodnatější na jaře, při tání sněhu. Jedinou výnimkou je Dunaj, která je nejvodnatější v létě, když taje led v Alpách. Vodstvo Slovenska se dělí na dvě úmoří - Baltského (4 % území) a Černého moře (96 % území). K úmoří Baltského moře patří povodí řeky Poprad a Dunajec. Naopak k úmoří Černého moře patří povodí řek Morava, Dunaj a Tisa. Plesa na Slovensku vznikly ústupem horského ledovce např. Štrbské pleso je morénového původu s plochou 18 ha, Velké Hincovo pleso je největší slovenské jezero, má karový původ a plochu 20,1 ha.

Nejvíc přehrad je na řece Váh. Jsou to např. Liptovská Mara, Sĺňava, Kráľová, Nosice a další. Zvláště diskutovanou nádrží je Gabčíkovo na Dunaji na hranici s Maďarskem. Všechny přehrady slouží k hydroenergetickým, protizáplavovým účelům, k zavlažování, rekreaci nebo zásobování pitnou vodou. Na Slovensku je také mnoho minerálních pramenů, nejteplejší z nich je termální voda o teplotě 69 stupňů v Piešťanech.

 Klimatické podmínky

Observatoř Skalnaté pleso

Slovensko se nachází v mírném pásu s pravidelným střídáním ročních období. Vzhledem k poměrně malé vzdálenosti země od Baltského, Jaderského a Černého moře tu příliv mořských vzdušných hmot, výrazně ovlivňuje místní počasí a klima. Na Slovensku se v průběhu roku vyskytují převážně vzdušné hmoty mírného pásu s obecně známými teplotami a dalšími klimatickými aspekty. V zimě lze někdy pozorovat neobvyklé situace, kdy do země občas zabloudí tzv. tropický vzduch přicházející ze subtropické oblasti a přinášející výrazné oteplení (až +10°C). Zcela opačný případ nastává, když od polárního kruhu zavane arktický vzduch, což vždy znamená výrazné ochlazení a mrazy dosahujícími až -30°C.

Jedním z výrazných klimatických činitelů působících na území Slovenska jsou tamní fyzicko-geografické poměry. Členitý terén země podstatně ovlivňuje jednotlivé klimatické prvky, a proto na Slovensku existují výrazné rozdíly v teplotě a vlhkosti vzduchu.

 Teploty

Podle regionálního rozložení tepelných průměrů je nejteplejším slovenským územím Podunajská nížina, kde průměrná roční teplota dosahuje 10,4°C (ve Štúrově). O stupeň nižší (9,4°C) průměrnou roční teplotu pak vykazuje Východoslovenská nížina, a to díky delším zimám. Nejchladnějším místem je Lomnický štít s průměrnou roční teplotou –3,7°C. Všeobecně polohy nad 2 000 m.n.m. vykazují zápornou průměrnou roční teplotu.

Nejteplejším měsícem je červenec, v horách se maximum někdy posouvá na srpen. Nejstudenějším měsícem je leden a v horách únor. Prudké stoupnutí jarních teplot nastává na Slovensku od března do dubna (v čechách mezi dubnem a květnem). Teplotně nejstálejší je léto, letních dnů (tj. dnů s nejvyšší teplotou nad 25°C) je ve slovenských nížinách kolem 70, ale v oblastech s nadmořskou výškou nad 1 500 m.n.m. žádné "letní dny" nebývají. Tropických dní (s nejvyšší teplotou nad 30°C) je například v Bratislavě 17 do roka.

Velký podzimní pokles teplot nastává na Slovensku od září do října (v čechách je to mezi říjnem a listopadem). Mrazové dni (s nejnižší denní teplotou pod – 0,1°C) začínají v nížinných oblastech v polovině až koncem října a končí v polovině až koncem dubna. Na tatranských vrcholech mohou být tyto dny kdykoli v roce. Mrazových dnů je v Bratislavě 87 a na Lomnickém štítu 286. Počet ledových dnů (s celodenním mrazem) se pohybuje v nižších polohách kolem 30 a na Lomnickém štítu je jich 190 a jsou i v letních měsících. Arktických dnů (s teplotou nevystupující nad – 10 °C) je v Bratislavě 1,4 a na Lomnickém štítu více než 30.

Absolutní maximum teplot bylo naměřeno v Hurbanovu roku 2007, konkrétně 40,3°C. Absolutní minimum teplot bylo naměřeno roku 1929 v lokalitě Víglaš - Pstruša a to - 41°C.

 Srážky

Vydatnost srážek závisí na nadmořské výšce a návětrnnosti plochy vůči dešťonosným větrům. Průměrný roční úhrn srážek je ve srážkovém stínu v nížinách 500 až 600 mm, v kotlinách 600 až 800 mm a na vrcholech hor až 1 000 až 2 000 mm. Vysoká pohoří mají největší srážky v údolích, větrné vrcholy mají srážkový úhrn nižší - např. Lomnický štít s 1 665 mm a Zbojnická chata pod ním s 2 130 mm.

Roční chod srážek ukazuje, že největší množství srážek je na Slovensku v létě a to vlivem nadmořské výšky, expozic a regionálních evropských vlivů. Tyto vlivy způsobují způsobují svou nepravidelností velkou rozkolísanost srážkových poměrů, ale neporušují kontinentálnost srážkového chodu. Nejvíce srážek má červenec z bouřkových lijáků a nejsušší je únor (na horách březen). Na jihu Slovenska se červencové maximum přesouvá na červen, vlivy z Balkánu někdy i na květen a v karpatských pohořích i na srpen. Od října do listopadu se objevuje na jižním Slovensku podružné srážkové maximum, které je spojeno s putováním cyklón od jihu a jihozápadu ze Středomoří a jejich stagnací nad Panonskou pánví. V Nízkých Tatrách podzimní podružné srážkové maximum přináší sníh.

Množství sněhových srážek a trvání sněžení roste s nadmořskou výškou. V nížinách je jen 10 až 30 dní se sněhovými srážkami, v horách nad 1 200 m.n.m. je přes polovinu srážkových dní v roce se sněhem. Nížiny mají nejvýše 20% sněhových srážek, Lomnický štít až 70%. V horách může sněžit kterýkoli den v roce. Trvalá sněhová pokrývka začíná v nejvyšších horách Karpat koncem září nebo v první polovině října a končí začátkem června nebo v polovině května. V nížinách začíná začátkem prosince a končí na přelomu února a března. V horách trvá sněhová pokrývka v průměru 120 až 200 dní zato v nížinách cca 40 až 50 dní.

 Sluneční svit

Nejkratší doba slunečního svitu je v horách, avšak v zimě a na podzim jsou hory až dvojnásobně slunnější než nížiny a to díky inverznímu počasí. Slovensko má asi 40 až 50% možného svitu (čechy jen 40 %), přičemž nejvíce slunečního svitu vykazuje Podunajská nížina (cca 2 200 hodin) a nejméně Orava (1 500 hodin).

 Chráněná území

Ochrana přírody se provádí hlavně v Karpatech, kde se nachází většina slovenských národních parků. Dále je na Slovensku několik chráněných parků a také tzv. chráněné areály. Chráněný areál je menší území, zpravidla o výměře do 1 000 ha, které představují biokoridory nebo biocentra místního nebo regionálního významu. Také menší přírodní rezervace a nebo kvalitně zmapované přírodní památky nejsou na Slovensku ničím vyjmečným.

Jádrem slovenské ochrany přírody jsou hory západního a severního Slovenska, neboť tam národní parky a chráněné krajinné oblasti takřka souvisle navazují. Slovensko má jen tři nížinné chráněné krajinné oblasti, a to Záhorie, Dunajské luhy a Latorica. Nejstaršími chráněnými územími na Slovensku jsou Šalková a Ponická dúbrava (zřízeno 1895).

Z mezinárodních kategorií chráněných území se na Slovensku nachází biosférické rezervace - NP Slovenský kras, CHKO Poľana, Tatranský NP a CHKO Východné Karpaty - a ramsarská stanoviště (mokřady mezi-národního významu) - Šúr (u Jur v Bratislavě), Parížske močiare (Žitný ostrov) a Senné rybníky.

Přírodní lokalitou na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou Jeskyně Aggteleckého a Slovenského krasu. Na Slovensku sem patří 13 jeskyní a propastí - Domica, Gombasecká, Jasovská, Dobšinská ledová, Stratenská, Ochtinská aragonitová, Kunia priepasť, Snežná diera. UNESCO sem řadí nejen jeskyně v oblasti vlastního Slovenského krasu, ale i v okolních jednotkách (např. Slovenském ráji).

 Administrativní dělení

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Slovenska.


Slovensko je od roku 1996 rozděleno na osm samosprávných krajů, které jsou pojmenované podle svých center. Ty se dělí ještě na okresy. Přestože současné dělení vychází z původního československého, hranice krajů a okresů byly upraveny; územní celky se zmenšily (z tří krajů se jejich počet zvýšil na osm) aby lépe odpovídaly přirozeným slovenským regionům.

 Geologie

Podrobnější informace naleznete v článku Geologie Slovenska.
Geologická mapa

Území Slovenska je jednou z hlavních geologických jednotek Evropy - alpidy, které vznikly mezi střední křídou a miocénou koliozou afrického a středoevropského kontinentu. Alpidy jsou zastoupené na slovenském území Karpatskou soustavou. Z hlediska horninového složení je hlavním znakem převaha sedimentů a z hlediska tetktoniky příkrá stavba.

Karpaty jsou relativně mladou geologickou jednotkou, jejíž vývoj probíhal v posledních 100 milionech let alpinským vrásněním a jsou součástí mladých pásmových pohoří v Evropě tzv. alpinského oblouku, zasahujícího od severozápadní Afriky (pohoří Atlas) až do malé Asie. Na území Slovenska jsou zastoupeny převážně Západní Karpaty a část Východních Karpat, které pokračují na území Ukrajiny a Rumunska.

Vývoj Karpatské soustavy byl až do karbonu podobný vývoji Českého masivu. Starohorní a prvohorní sedimenty vzniklé v geosynklinálních mořích byly několikrát zvrásněny a regionálně přeměněné na pararuly a svory. Vrásové procesy byly provázané magmatickou činností. Začátkem druhohor sem začalo pronikat od jihu moře, na které se v druhohorách usazovali mocné souvrství karbonátových hornin - vápenců, dolomitů, atd. Na severním okraji Středních Karpat došlo k výraznému prohlubení moře a vytvořila se tak druhá geosynklinála. Při vrásnění flyšové geosynklinály byly znovu zvrásněné i starší sedimenty na severním okraji Středních Karpat. Vzniklo tak území s velmi složitou tektonickou stavbou tzv. bradlové pásmo.

 Ekonomika

Centrální banka v Bratislavě
Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Slovenska.

 Zemědělství

Slovensko má rozvinuté zemědelství. Pěstuje se zde hlavně obilí, ale také víno, především v okolí Bratislavy a v regionu Tokaj. V Tatrách a jiných vyšších polohách je rozvinutý chov domácí zvěře - ovcí a dobytka. Ze zeleniny jde často vidět paprika v jižních oblastech, nebo brambory na severu.

 Průmysl

Slovenskou ekonomiku táhne v poslední době hlavně automobilový průmysl. Na Slovensku se vyrábí například automobily Volkswagen, Peugeot, Citroën a Kia. Dalším důležitým průmyslovým odvětvím je elektrotechnický průmysl. Nedaleko města Nitra se nachází továrna japonské firmy Sony. Dále pak má svou fabriku na území Slovenska i korejská firma Samsung. Slovenský průmysl má i dobré vyhlídky a podle odhadů by měl ještě v následujících letech prudce růst.[2]

 Cestovní ruch

Slovensko má velmi dobré přírodní podmínky i geografické postavení pro rozvoj cestovního ruchu. Využívá je však nedostatečně. Devizové příjmy z cestovního ruchu se v některých zemích Evropy staly jedním z hlavních zdrojů hrubého domácího produktu. Příjmy Slovenské republiky z aktivního cestovního ruchu sice rostou, ale zároveň stále klesá procentuální podíl turistů, t.j. těch zahraničních návštěvníků Slovenska, kteří se na Slovensku ubytovali alespoň na jednu noc. Pokud jde o počet návštěvníků, Slovensko je na 97% zemí tranzitní a ne cílovou. Slovensko nadále zaostává v rozvoji cestovního ruchu za sousedními zeměmi. Ekonomické aktivity cestovního ruchu se podílejí přibližně šesty procenty na hrubém domácím produktu Slovenska, což je na úrovni světového průměru.

K nejzávažnějším problémem brzdící rozvoji cestovního ruchu na Slovensku patří negativní obraz Slovenska v zahraničí, slabá a neúčinná státní propagace. Demokratický svět dnes Slovensko vnímá jako zemi s neustálými problémy ve fungovaní státu. Takový obraz vyvolává u potencionálních návštěvníků pocit nejistoty a obav, a proto si Slovensko nevybírají za místo letního pobytu.

 Obyvatelstvo

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Slovenska.

 Národnosti

Staronový most Márie Valérie spojuje slovenské Štúrovo a maďarskou Ostřihom

.

Obyvatelé jsou většinou Slováci (82 %), ale na území Slovenska žijí i Maďaři (6 %, především při hranicích s Maďarskem), Romové (9,3 %), menšími menšinami jsou Češi, Rusíni a Ukrajinci, Němci a Poláci.

Podíl Romů je podle posledního sčítání 1,8 %, ale podle rozhovorů s komunálními představiteli a starosty až 5,6 %. Je třeba si tedy uvědomit, že v případě uvedení 9,3 % je třeba snížit výše uvedené procento Slováků a Maďarů celkově o 4 procentní body, přičemž podíl Romů v maďarském etniku je mnohem větší, než podíl v majoritním slovenském narodě[zdroj?].

Jazyky menšin mohou být používány ve styku s úřady v obcích, kde podíl menšinového obyvatelstva převyšuje 20 %. V praxi se to týká stovek maďarských, několika rusínských/ukrajinských a jedné německé obce.

Problém je dlouhodobá (tj. rok a více) nezaměstnanost, která přesahuje 10 %, což je nejvíc ze všech zemí.[3]

 Náboženství

Ústava Slovenské republiky zaručuje svobodu náboženského vyznání. Podíl vyznání je následující:

  • římští katolíci (68,9 %)
  • bez vyznání (13 %)
  • evangelíci (6,9 %)
  • řečtí katolíci (4,1 %)
  • reformovaní (2,0 %)
  • pravoslavní (0,9 %)

 Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava na Slovensku.

 Politika

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Slovenska.

Slovenská republika je parlamentní republika a unitární stát. Jednokomorový slovenský parlament se 150 poslanci volenými na 4 roky v přímých pluralitních volbách na základě poměrného systému, se nazývá Národní rada Slovenské republiky (slovensky Národná rada Slovenskej republiky). Hlavou státu je prezident, který je na Slovensku je volen rovněž v přímých volbách. Slovenská vláda se oficiálně nazývá „vláda Slovenské republiky“ (slovensky vláda Slovenskej republiky).

 Kultura

Podrobnější informace naleznete v článku Slovenská kultura.

Slovenská kultura je složka evropské kultury, resp. euroamerické kultury. Kultura je také ovlivněna snad všemi okolními, hlavně maďarskou a českou.

 Literatura

Podrobnější informace naleznete v článku Slovenská literatura.

Dějiny slovenské literatury začínají už příchodem soluňských věrozvěstů Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu, tedy roku 836 našeho letopočtu. Konstantin a Metoděj totiž jako první sestavili slovanské písmo, čímž ve Velkomoravské říši zavedli mj. jazyk kulturní, spisovný, liturgický a jazyk státní administrativy. Fakticky tak položili základy slovanské literární tradice, k čemuž sami přispěli několika psanými díly. Kromě mnoha překladů evangelií a jiných náboženských textů napsali oba bratři několik vlastních knih a pojednání, mezi něž patří zejména Konstntinův úvod k evangeliu (Proglas), což byla vůbec první slovanská báseň. Dalším významným slovanským autorem byl žák bratrů Kliment Bulharský. Zánik Velkomoravské říše se stal událostí, která pro Slováky znamenala tisíciletý útlak pod uherským státem. K zákazu slovanské liturgie došlo již za vlády Svatopluka. Slovenská literatura tak začala skoro zanikat. Menší obnovu zažila v renesanci, baroka a nejvíce oživila koncem 18. století, od té doby funguje až dodnes. Po rozpadu Uherska nastává pro slovenskou literaturu období zvané slovenská moderna, ve kterém dochází k novému zvýraznění reálného sociologického a psychologického rozměru literatury. Mezi známé slovenské autory patří například František Švantner, Peter Karvaš, Rudolf Fabry, Rudolf Sloboda,Ľudovít Štúr, Ján Kalinčiak, Samo Chalupka, Andrej Sládkovič, Janko Kráľ, Ján Botto, Janko Matúška, Michal Miloslav Hodža, Jozef Miloslav Hurban a nebo Pavel Vilikovský.[4]

 Výtvarné umění

Podrobnější informace naleznete v článku Slovenské výtvarné umění.

Výtvarné umění na Slovensku sahá hluboko do minulosti. Nejstarším uměleckým dílem jsou například Venuše z doby kamenné, kresby neolitických lidí, šperky a další nalezené předměty. Současné slovenské výtvarné umění vytvářejí stovky autorů, povětšinou absolventů bratislavské Vysokej školy výtvarných umení. Výtvarné dění organizuje hlavně Slovenská výtvarná únia a kromě ní i Spolek výtvarníkov Slovenska a Umelecká beseda Slovenska, která navazuje na tradice jednoho z nejstarších uměleckých spolků v zemi. Po odborné stránce mapují současnou uměleckou situaci časopisy D´Art, Profil, Výtvarnicke noviny a především pak desítky katalogů vydávaných při příležitosti výstav a sympozií. Možnost prezentace současného výtvarného umění poskytuje síť galerií a výstavních síní. Současný obraz výtvarného dění na Slovensku je neobyčejně pestrý. Prolíná se v něm úsilí několika generačních vrstev. Kvality závěsného malířství tak nadále rozvíjejí především příslušníci starší generace výtvarníků, zatímco mladší generace hledá nové možnosti výtvarné transformace.[5]

 Hudba

Podrobnější informace naleznete v článku Slovenská hudba.
Populární zpěvačka Katarína Knechtová působící ve skupině Peha

Vývoj slovenské hudby představuje tisíciletý proces, bezprostředně sovisející s dějinnými událostmi na Slovensku a jejich kulturně-společenským vývojem. Z tohoto pohledu lze slovenskou hudební tvorbu rozdělit do několika kategorií, které více či méně odpovídají obecně uznávaným dějinným epochám. V poválečném Československu (1918) stál před hudebními umělci Slovenska náročný úkol, jehož cílem bylo překonat tradiční zaostalost země i po stránce hudebního umění. Kvůli vytvoření sice, národní avšak formou moderní hudby, se Slováci vydali cestou profesionalizace hudebního života a začala zakládat hudebně-kulturní instituce. Vznikající organizovaný hudební život se však neomezoval pouze na slovenskou metropoli Na vesnicích a menších městech vznikají hudební školy, kam byly vysláni učit studenti bratislavské akademie a místní umělci. Díky vzniku mnoha důležitých hudebních institucí se tak Slovensko může pochlubit nejenom vlastní operou, ale i svým divadlem, konzervatoří, orchestry a dalšími.

Nejstarším představitelem slovenské hudební moderny byl skladatel Alexander Moyzes, jehož mladším současníkem byl i Eugen Suchoň. Slovensko může disponovat velkou řadou hudebních umělců.

 Divadlo

Podrobnější informace naleznete v článku Slovenské divadlo.

Jedno z nejvýznamnějších kulturních institucí Slovenska - Slovenské národné divadlo v Bratislavě, vzniklo roku 1920, krátce po vzniku Československa. Do roku 1938 v něm významnou roli sehrávali i čeští divadelníci. V letech 1939-1945, v době existence Slovenského štátu, odrážela složitou společenskou situaci, zejména činohra. Umělecká tvorba Slovenského národního divadla však zjevně ještě vyzrávala. V posledních letech se začala rozvíjet i sféra nezávislých divadelních souborů. Také divadelní festivaly nezůstávají na Slovensku stranou. Nejvýznamnějším je mezinárodní festival Divadelní Nitra s mezinárodní účastí, který se koná každoročně koncem září. Tradici má také středoevropský loutkařský festival Bábkarská Bystrica. Asociace Bratislava v pohybe každoročně organizuje mezinárodní taneční festival současného hudebního tance zvaný Bratislava v pohybe. Roli výzkumného, dokumentačního, informačního, propagačního a analytického střediska hraje na Slovensku Divadelný ústav Bratislava. Jeho základním posláním je cílevědomě shromažďovat hmotné dokumenty divadelní tvorby.[6]

 Kinematografie

Podrobnější informace naleznete v článku Slovenská kinematografie.

Slovenská kinematografie patří mezi ty mladší. Jako samostatná část místní kultury se zformovala až ve čtyřicátých letech 20. století a ihned se stala propagandistickým nástrojem vládnoucí Komunistické strany Československa. V izolovaném socialistickém prostředí tak vznikaly převážně filmy s budovatelskými náměty a výpovědí ze života dělnického lidu. První slovenský film natočil Eduard Schreiber ještě před rokem 1910, jednalo se o záběry z lyžování, nakládání dobytka na vagony, modernizace pily, nový automobil apod. Vyvrcholením Schreiberovy filmařské činnosti se stala hraná dobrodružná anekdota zvaná Únos.[7]

 Sport

Vzhledem k tomu, že se Slovensko nachází v mírném podnebném pásmu, je možné vykonávat sporty s letním stejně jako se zimním zaměřením. Mezi populární sporty na Slovensku patří: fotbal, lední hokej, tenis, házená, basketbal, vodní slalom, lyžování, cyklistika a další.

Slovenská fotbalová reprezentace nikdy podle hodnocení nepatřila ke světové, či evropské špičce, fotbal se však teší poměrně velké oblibě. Slovenský fotbalový svaz řídí slovenský fotbal a pod jeho záštitou se organizují oficiální fotbalové soutěže na Slovensku např. Corgoň Liga, I. slovenská fotbalová liga a další.

Slovenská hokejová reprezentace má za sebou více úspěchů (např. stříbrná medaile na mistrovstvích světa v roce 2000, zlato v roce 2002 či bronz v roce 2003). Slovenský svaz ledního hokeje je hlavní řídící orgán slovenského ledního hokeje. Slovensko má více oficiálních mužských hokejových soutěží, např. Slovnaft Extraligu, 1. hokejovou ligu, zastoupený je i ženský hokej v 1. lize žen a juniorský a dorostenecký hokej v příslušných ligách.

  


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA