Jdi na obsah Jdi na menu
 


  Švédské Laponsko

Laponsko láká návštěvníky svojí nepoznamenanou přírodou

Jestliže lze Skandinávii označit za znečištěním jen málo poznamenanou část Evropy, o Laponsku platí toto tvrzení dvojnásob. Laponsko je historickým územím Sámů (Laponců), kteří do Evropy přišli před mnoha stovkami let ze severní Asie. Za tímto jménem se neskrývá územní jednotka s formálně vymezenými hranicemi, jedná se totiž o oblast, která se rozprostírá v severní části Norska, Švédska, Finska a Ruska. Sámové by díky svému donedávna ryze kočovnému způsobu života jen těžko souhlasili s připoutáním k jednomu místu. Odjakživa jsou totiž nuceni následovat svá stáda sobů, která jsou vždy s prvními jarními paprsky pudově hnána na sever. Privilegium k této činnosti jim bylo vydáno již před 350 lety, dnes se jí však věnuje jen asi 2500 z necelých 15 000 švédských Sámů. Zákonem z roku 1886 ztratili Sámové vlastnické právo k zemi a vodě, které bylo přeměněno v pouhé právo užívací (usufruktus). Pro etnikum samé jistý problém představuje fakt, že v severní Skandinávii existuje několik navzájem značně nekompatibilních dialektů, které jsou do určité míry podobné finštině. Již mezi světovými válkami se národní vlády jednotlivých států pokusily kočovnictví sámských pastevců regulovat, jejich snaha se však spíš odrazila v nárůstu alkoholismu a jiných civilizačních nešvarů, než aby přinesla nějaké pozitivní výsledky. Minimálně ve Švédsku je dnes situace taková, že sámské děti sice navštěvují švédské školy, jejich rodiče se však nadále věnují převážně tradičním činnostem. Stejně dobře však můžete narazit na Sámy zaměstnané na letišti nebo v běžných obchodech. Stockholmská vláda v nedávné minulosti učinila několik kroků směřujících k dlouhodobému udržení sámské kultury. Podporuje se místní krásná a naučná literatura, veřejnoprávní rozhlas vysílá v sámštině, na univerzitě v Umeå působí katedra pro sámskou kulturu.

Panenská příroda

Laponskou přírodu lze bez nadsázky označit za panenskou. Kdyby chtěl návštěvník této bohem zapomenuté země vyjádřit své zážitky v několika slovech, jistě by nezapomněl na nedozírná jezera, nespočetné řeky a říčky, husté lesy, na hory, údolí a slunce, které v letních měsících vůbec nezapadá. Den strávený ve zdejší kouzelné krajině by unesl srovnání s týdenním pobytem v relaxačním středisku. Vezdejší pohoda, klid a harmonie dokáží obdivuhodně vstoupit do každého vnímavého návštěvníka. Nakonec lze jen těžko očekávat, že by lidé s negativně orientovaným charakterem vážili více než patnáctihodinovou nonstop cestu vlakem ze švédské metropole, než by řada bílých balvanů oznámila překročení severního polárního kruhu. V těchto končinách se musíte smířit s absencí většiny civilizačních vymožeností, nepočítaje několik větších měst, kde z pochopitelných důvodů funguje infrastruktura známá z jižněji položených partií země. Turisté, kteří byli po první návštěvě některé z alpských zemí překvapeni dramatickými rozdíly mezi údolími a štíty s nikdy netajícím sněhem, by byli zaskočeni plynulými přechody táhlých údolí ve stejně táhlá pohoří. Tento úkaz je způsoben mnohaletým působením pevninského ledovce, který ustoupil o poznání později než ve zbytku Evropy. V celém Švédsku se krajina směrem k severu mění jen velmi zvolna, takřka nepozorovaně.

Za okny automobilu ubíhají dlouhé hodiny nekončící lesy, jež jsou tu a tam vystřídány vodní hladinou s tradičními červenými baráčky na březích. Lidská obydlí lemující cestu lze téměř počítat na prstech jedné ruky. Pozoruhodný je rovněž vývoj složení porostů. V jižním Švédsku jsou lesy ne nepodobné svým českým protějškům. Cestou k severu ubývají listnáče, později jsou smrky nahrazeny borovicemi, které se stále zmenšují. Pak to již nejsou hrdě vzpřímené borovice, nýbrž pitoreskní bonsaje s pokroucenými kmeny odevzdaně čelící drsnému arktickému klimatu. Samo Laponsko je však domovem trpasličích bříz. Přídomek trpasličí je jistě na místě, nebol ani nejsilnější jedinci nepřesahují vzrůstem výšku dvou metrů.

Turistický servis

Turisté si zde musí počínat zvlášť opatrně, neboť toto území bylo již v roce 1909 prohlášeno za první národní park v Evropě. Národní parky Padjelanta, Sarek a Stora Sjöfallet představují společně největší evropské chráněné území čítající dohromady 5200 km². Z dalších parků lze jmenovat park Vadvetjakka. Snad vůbec největším turistickým magnetem je ve Skandinávii dobře známá Tjuonavagga, která je Švédy nazývána bránou do Laponska. Jedná se o naprosto originální geomorfologický útvar z dálky připomínající olbřímí dutý kalich, obklopený z obou stran skalnatými štíty. Nedaleko se nachází turistické centrum Abisko, odkud jsou pravidelně organizovány rozmanité poznávací výpravy. Zdejší středisko se zaměřuje na nejširší turistickou obec včetně rybářů, fotografů a ornitologů. V Abisku začíná 390 km dlouhá Královská stezka (Kungsleden), turistická stezka směřující k jihu. Několikahodinové túry z Abiska a zpět nejsou obtížné, ale některé úseky mohou absolvovat jen zkušení turisté s nezbytnou výbavou. V zimních a jarních měsících je v blízkém Björkliden vyznavačům lyžování k dispozici nejdelší sjezdovka ve Švédsku s délkou přes 5 km a převýšením 538 metrů, oblíbená zejména telemarkisty. Skutečnou lahůdkou pro vyznavače zimních sportů je ovšem městečko Riksgränsen. V Riksgränsenu, ležícím na hranicích se sousedním Norskem, jsou lanovky provozovány od půlky února až do konce června, sníh se ale na vrcholcích udrží až do konce krátkého polárního léta. To, že zde nastal čas ke spánku, člověk zjistí jen pohledem na hodinky. Laponsko je země, kde v létě den nekončí. Lyžování, snowboarding nebo turistika pří půlnočním slunci (midnatsolen) patří nepochybně k nezapomenutelným a neopakovatelným zážitkům. Samo městečko je tvořeno rozsáhlým hotelovým komplexem se širokými, ale současně i dosti drahými ubytovacími možnostmi. Pro ty, kdo mají hlouběji do kapsy, se však nabízí přijatelné řešení v podobě dva kilometry, vzdáleného hostelu Katterjakk, kde našinec za jednu noc zaplatí v přepočtu necelých 600 Kč. Riksgränsen si za svůj domov vyvolil například proslulý švédský fotograf Sven Hörnell, který se již více než 40 let věnuje poznávání laponské přírody. Pro celou oblast je charakteristická permanentní přeprava železné rudy z hornické Kiruny do norského přístavu Narvik. Vlaky s dvaapadesáti vagóny tudy projíždějí s půlhodinovým intervalem. Atraktivní je prohlídka kirunských dolů, které jsou otevřeny i pro turisty. Za návštěvu dále stojí město Jokkmokk, kde se každoročně v mrazivém únoru konají sámské trhy, na které se sjíždějí již více než 350 let návštěvníci až z evropského kontinentu.

Praktické rady

Nejlevnějším a současně nejpohodlnějším způsobem jak se dostat přímo do centra Laponska, města Kiruny, je letecká doprava. Letecká společnost SAS sem denně vypravuje alespoň jeden let. Ze Stockholmu jste na místě zhruba za dvě hodiny při zakoupení stand-by letenky v ceně 200 švédských korun (přibližně 900 Kč). Cena za dopravu vlakem stojí více než dvojnásobek a trvá kolem dvaceti hodin. Vzhledem k vysokým cenám pohonných hmot ve Švédsku transport vlastním automobilem nelze právě doporučit. Velmi dobré podmínky se, stejně jako v celém Švédsku, nabízejí příznivcům stanování. Ve Švédsku totiž platí staré zvykové právo allemansrätten, které umožňuje volný pohyb po krajině a využívání přírodních zdrojů pro vlastní potřebu. Každý tedy může stanovat kdekoli a kdykoli, pouze však jednu noc. Stejná zásada platí i pro vstupování na cizí pozemky, koupání v cizích vodách a plavení v člunu. Tato výsada však mohla být zachována i ve dvacátém století za předpokladu, že turisté pečlivě zachovávají určité podmínky. Základní pravidlo zní: nerušit a neničit. Zakázáno je vstupovat do hájených revírů, do osení nebo na pozemky využívané rodinou majitele. Naprosto nepřípustné je zanechávat v přírodě odpadky nebo rozdělávat otevřený oheň na skále, která by mohla žárem puknout. Táborák je zapovězen i v suchých obdobích, kdy hrozí nebezpečí jeho nekontrolovaného rozšíření. Ačkoli je Laponsko drsnou a nespoutanou zemí, nehrozí vám útok ze strany divoké zvěře. Mnohem větší problémy představují neodbytní komáři, kteří se v létě stávají doslova pohromou. Nikdy tudíž nezapomínejte na spolehlivý repelent. Jestli vás bude někdo přesvědčovat, že za polárním kruhem se nemůžete spálit sluncem, nevěřte mu, zvláště chystáte-li se k delšímu pobytu na sněhu. Zkušeným turistům není zřejmě nutné připomínat, aby si přibalili kvalitní a pokud možno vodovzdornou obuv. Svým blízkým můžete z cesty přivézt suvenýr v podobě sámských výrobků ze sobího paroží, kostí a sobích kožešin. Podlehnout kouzlům zdejší krajiny je velmi snadné. Ten, kdo někdy navštívil Laponsko, se sem chce vracet, aby mohl krátce zapomenout na ruch velkoměst. Navštívit Švédsko stojí za to, o Laponsku to platí dvojnásobně.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA