Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kuba

Tento článek pojednává o karibském ostrovním státě. Další významy jsou uvedeny v článku Kuba (rozcestník).
Kubánská republika
República de Cuba
Vlajka Kuby
vlajka
Znak Kuby
znak
Hymna: Kubánská hymna
geografie

Poloha Kuby

Hlavní město: Havana
Rozloha: 109 886 km² (105. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Pico Turquino (1974 m n. m.)
Časové pásmo: -5
obyvatelstvo
Počet obyvatel: 11 236 790[1] (69. na světě, 2007)
Hustota zalidnění: 102,3 ob. / km² (98. na světě)
Jazyk: španělština
Náboženství: ateisté, římští katolíci; africká náboženství, judaismus[2]
státní útvar
Státní zřízení: socialistická republika s vládou jedné strany založené na idejích komunismu
Vznik: 20. května 1902 (nezávislost na Španělsku 10. prosince 1898; spravována Spojenými státy od 1898 do 1902)
Hlava státu: předseda rady státu a předseda rady ministrů Gen. Raúl CASTRO Ruz (od 24. února 2008)
Měna: kubánské peso a peso convertible (CUP, CUC)
mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 192 CUB CU
MPZ: C
Telefonní předvolba: 53
Národní TLD: .cu

Kuba je ostrovní stát v Severní Americe respektive v Karibiku. Kuba je jednou z posledních existujících zemí, která je ovládána komunisty a existuje zde ještě tzv. socialismus sovětského typu (zde ovšem velice specifický). Na východě Kuby se nachází vojenská základna Spojených států amerických zátoka Guantánamo, kterou Kuba v roce 1901 pronajala USA. Spojené státy americké jsou také (spolu s Mexikem) bezprostředním sousedem Kuby geograficky, americká Florida je od Kuby vzdálena něco málo přes 50 km severním směrem. Kubu a Mexiko odděluje mohutný Mexický záliv. Ostatní ostrovní státy (Bahamy, Haiti, Jamajka) se nacházejí severovýchodním až jihovýchodním směrem.

Obsah

[skrýt]

 Geografie

Kuba je největším ostrovem souostroví Velké Antily. Hlavní ostrov (15. dle velikosti na Zemi) se táhne v délce 1200 km a místy je široký až 190 km. Většinu jeho povrchu zaujímají nížiny. Pouze na západě a v středu ostrova se povrch mírně zvedá do výšky. V této lokalitě se vyskytují oblasti, kde se vytvořily zajímavé krasové útvary. Na jihovýchodě ostrova se podél pobřeží táhne pohoří Sierra Maestra. V tomto pohoří se nachází i nejvyšší hora ostrova, Pico Turquino, která je vysoká 1974 m n. m. Bažinaté oblasti se nacházejí pouze na poloostrově Zapata. U pobřeží se často nacházejí korálové útesy a atoly. Stát Kuba je tvořen přibližně čtyřmi tisíci malých ostrovů a ostrůvků. Druhý největší kubánský ostrov Isla de la Juventud (Ostrov mládeže) se nachází na jih od západní části hlavního ostrova.

 Podnebí

Ostrov leží v tropech. Celoročně jej ovlivňují větry, které se nazývají pasáty. Průměrná celoroční teplota se pohybuje okolo 25 °C. Teplota mořské vody u pobřeží zpravidla neklesá pod 24 °C. Nejvydatněji prší v říjnu, listopadu a květnu. V nížinách ročně spadne 600 – 1200 mm srážek, v horách bývají tyto hodnoty až dvojnásobné. Koncem léta a na podzim se v oblasti vyskytují cyklóny.

 Flora a fauna

Kvůli izolaci od pevniny na ostrově nežije příliš mnoho druhů živočichů. Výjimkou jsou ptáci, těch tady žije několik stovek druhů, často endemických. Rozsáhlá území ostrova pokrývají savany. Nepříliš husté lesy tvoří akáty, kubánské borovice a palmy. Na východě se rozprostírají džungle, na jihu rostou porosty mangrove.

 Správní členění

Hlavní článek: Provincie Kuby

Kuba se dělí na 14 provincií (provincias) a jedné Municipio Especial - Isla de la Juventud. Těchto 15 celků se dále dělí na 169 obcí (municipios).

kubánské provincie

  1. Isla de la Juventud
  2. Pinar del Río
  3. La Habana
  4. Ciudad de La Habana
  5. Matanzas

  1. Cienfuegos
  2. Villa Clara
  3. Sancti Spíritus
  4. Ciego de Ávila
  5. Camagüey

  1. Las Tunas
  2. Granma
  3. Holguín
  4. Santiago de Cuba
  5. Guantánamo

 Historie

Před rokem 1492 Kubu obývaly tyto indiánské kmeny Sibonejů, Tainů a Karibů. V roce 1492 Kubu objevil Kryštof Kolumbus a prozkoumal pobřeží. V roce 1511 se Kuba stala španělskou kolonií a hned zde bylo zavedeno otroctví, které bylo zrušeno roku 1886. V roce 1898 proběhla Španělsko-americká válka, ve které Španělsko ztratilo suverenitu nad Kubou, Portorikem a Španělskou východní Indií. Krátké období byla Kuba pod správou USA. 20. května 1902 vznikl stát Kuba, Spojeným státům zůstala v pronájmu základna Guantánamo. V roce 1933 se k moci dostal generál Fulgencio Batista y Zaldívar. V roce 1956 vypukla Kubánská revoluce, která skončila roku 1959 vítězstvím revolucionářů, za pomoci místního lidu, v jejichž čele stáli Che Guevara a Fidel Castro. Castro se okamžitě ujal moci. Che Guevara se mezitím stal výcvikovým náčelníkem armády a od roku 1961 ministrem průmyslu. V roce 1965 byl zbaven všech funkcí a byl donucen k emigraci. 8. října 1967 byl zastřelen v Bolívii, poté se jeho jméno na Kubě stalo symbolem Kubánské revoluce.

Rozkol s USA a orientace na socialismus



Po triumfálním vstupu Fidela Castra do Havany v lednu 1959 nebylo ještě možné předvídat, že se Kuba stane státem socialistického tábora. Komunistickou stranu Kuby dokonce Castro postavil do ilegality (podporovala předcházející režim). Castro v té době neměl a priori v úmyslu rozkol se Spojenými státy, avšak jeho cílem bylo vymanit se z ekonomické závislosti na USA (které v té době např. kontrolovaly 40% produkce cukru). Po znárodnění amerických firem na Kubě v srpnu 1960 vyhlásily USA v říjnu téhož roku embargo na vývoz amerických výrobků na Kubu. Definitivní rozkol mezi Kubou a USA nastal po ozbrojeném vylodění Kubánců z exilu podporovaný CIA v Zátoce sviní (ve španělštině Bahia de los Cochinos, konkrétně na pláži Giron) v dubnu 1961; ačkoliv byli vyzbrojeni zbraněmi dodanými USA, jejich pokus o převrat skončil fiaskem (očekávaná pomoc místních lidí se nekonala jako při Fidelově vlastním převratu) a naopak urychlil orientaci Kuby na socialistické zřízení.

 Kubánská krize 1962

viz též Karibská krize

Poté, co USA rozmístili rakety středního doletu v Turecku a Fidel Castro požádal SSSR o ochranu před americkou agresí, rozhodlo sovětské vedení v čele s Nikitou Chruščovem tajně rozmístit na Kubě jaderné rakety. Na leteckých snímcích pořízených americkou CIA 16. října 1962 bylo zjištěno, že Kubánci staví odpalovací rampy pro rakety. 18. října se americký prezident John Fitzgerald Kennedy dozvěděl, že k ostrovu již míří sovětský konvoj s raketami. Po zvážení možných reakcí — mj. invaze na Kubu nebo bombardování odpalovacích ramp — se USA rozhodly vyhlásit 22. října námořní blokádu Kuby. Hned následující den změnily sovětské konvoje směr a 26. října 1962 N.S.Chruščov oficiálně oznámil, že SSSR stáhne své rakety pod kontrolou OSN, pokud se USA zavážou neprovést invazi na Kubu a stáhnou rakety středního doletu z Turecka. Touto dohodou byla dne 28. října 1962 hrozící jaderná krize ukončena.

Po rozpadu SSSR na začátku 90. let 20. století začala vleklá ekonomická a hospodářská krize v zemi.

 Obyvatelstvo

Na Kubě převládají z hlediska etnických či spíše rasových skupin bělochů je (65.5%), mulati (24.86% ), a černochů 10.08% %.

 Největší města

  • Havana (La Habana) -– 2,2 mil. obyvatel (hlavní město)
Velkoryse řešená metropole na břehu Floridského průlivu, s cenným historickým jádrem, památka UNESCO. Bohužel až na výjimky špatně udržovaná (platí pro většinu kubánských měst i vesnic, neplatí pro Varadero). Přístav, železniční i silniční křižovatka.
Původní hlavní město Kuby.
Centrum dobytkářství, zajímavá spleť uliček historického centra.
Perla Karibiku, nachází se na jižním pobřeží Kuby.
Rušné město bez zásadních historických památek.
V blízkosti se nachází americká vojenská základnazátoce Guantánamo.

 Hospodářství

Hospodářství země je sužováno vleklou krizí. Nejslavnějším odvětvím je zpracování tabáku, zvláště pak výroba mimořádně kvalitních havanských doutníků. Známý je export rumu. Hlavním zdrojem ekonomiky jsou však finanční transfery volných měn od Kubánců žijících a pracujících v USA. Druhým hlavním zdrojem ekonomiky je těžba, zpracování a export niklu. Třetím oborem je cestovní ruch (cca 2 miliony cestovatelů ročně). Dřívější hlavní opora ekonomiky, cukrová třtina a výroba cukru je v rozvratu, občas musí Kuba, donedávna nazývaná „cukřenka světa“, cukr dovážet. Dobré možnosti jsou pro export citrusů (koncentráty) a dalšího tropického ovoce, díky dopravním a jiným technickým problémům je však tento obor kubánského hospodářství prozatím nevýznamný. Jako perspektivní se jeví do budoucna.

 Měna

Kuba má dvě oficiální měny:

  • kubánské konvertibilní peso (peso cubano convertible, ISO 4217 kód CUC) - Hlavní užívaná měna, obdoba „tuzexových bonů”, emitována uvnitř země, směnitelnost CUC je pouze na Kubě.
    Většina obchodů prodává zboží za CUC. Řadový Kubánec však nemá oficiální možnost, jak si CUC vydělat. Ale může je směnit v bance za CUP, kurz 24 CUP : 1 CUC. Největším zdrojem CUC pro Kubánce jsou dary od jejich příbuzných žijících v zahraničí (podle mezinárodních odhadů to je ročně až 1,2 miliardy USD).
  • kubánské „národní“ peso (peso cubano nacional, ISO 4217 kód CUP) - V obchodech se za CUP dostanou pouze přídělové potraviny a ve velmi omezené míře také technické výrobky kubánské produkce nebo asijské provenience (nejobyčejnější oděvy a obuv, rákosový nábytek apod.). Za CUP je také zelenina a ovoce na tržišti.

Kromě těchto dvou měn je možné používat i euro, které je zavedeno v izolovaných turistických centrech jako Varadero, ostrovy Cayo Largo, aj. Eurem je sice možno platit, ale tím stylem, že u pokladny zákazník zaplatí eurem, následně proběhne přepočet na CUC a nazpět se vrací v CUC; účelem zavedení této měny je zjednodušit a tím zpříjemnit pobyt turistů, z nichž okolo poloviny přijíždí právě ze zemí EU.

Do konce října 2004 se na Kubě používal k platbám v převážné míře americký dolar (USD). Od 8. 11. 2004 však byl stažen z oběhu a nahrazen CUC. Pokud nyní někdo chce v bance vyměnit bankovky USD za CUC, je mu účtována 10% přirážka, interpretovaná jako riziko Kuby za použití embargované měny. Při bezhotovostním styku, nebo při použití bankovní karty, není tento poplatek účtován.

Pro mezinárodní bankovní styk nesmí Kuba vzhledem k americkému obchodnímu embargu používat USD, pouze jiné světové měny. Od roku 1999 byl vyhlášen záměr zavést euro jako povinné platidlo při obchodních transakcích se zeměmi EU.

 Cestovní ruch

Od počátku 90. let 20. století Kuba otevírá svou náruč zahraničním turistům. Ti jsou lákáni hlavně plážemi a mořem. Nejznámějším letoviskem je Varadero, ale nejnavštěvovanějším městem je pochopitelně Havana. Ta má ale svůj zenit za sebou. Většina historických budov je ve zchátralém stavu, po ulicích jezdí americká auta vyrobená v 50. letech, sovětské lady a vozidla Peugeot, Volkswagen a Toyota v nejlevnějších variantách.

Do země létá přes 100 leteckých společností, zejména charterového charakteru. V roce 1944 byla v Havaně založena mezinárodní letecká asociace IATA. Hlavní pravidelná spojení: Air France, Iberia, Cubana, Martin Air, Mexicana, Condor, Air Europe. Hlavní mezinárodní letiště: Havana, Varadero, Holguín, Santiago

Organizovaní turisté jsou přepravováni autobusy Volvo, Mercedes, VW, Yutong. Individuální turisté si mohou pronajmout osobní automobily, většinou Škoda Fabia, Toyota Yaris, Peugeot 206. K dispozici jsou i kvalitní Audi TT, A6 a pod. Ceny pronájmu automobilů jsou poněkud vyšší než je ve světě zvykem. Cena benzínu a nafty odpovídá světové ceně (k 13.10. 2008 je to 1.50 CUC/litr olovnateho benzinu 94 octanu). Bezolovnaty benzin na ostrove neexistuje.

Po ostrově lze cestovat i na kole, nutno si však uvědomit, že možnosti přespání a doplňování zásob jsou omezené.

 Zajímavosti

  • Hlavní město Havana bývá označována jako „Paříž Karibiku“.
  • Od roku 1969 byly v zemi zrušeny Vánoce, obnoveny byly až v roce 1998 po návštěvě papeže Jana Pavla II..
  • V květnu 2006 byl kubánský prezident označen americkým časopisem Forbes jako 7. nejbohatší hlava státu na zeměkouli, zhruba na úrovni britské královny[zdroj?]. Fidel Castro toto veřejně v přímém televizním přenosu odmítl a mimo jiné deklaroval, že nevlastní ani jeden dolar. Pokud mu někdo toto vlastnictví dokáže, tak se zavázal k tomu, že se okamžitě vzdá všech svých státnických funkcí[zdroj?].


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA